Jdi na obsah Jdi na menu
 


Loutková poezie

dscf8252.jpgLoutky nikdy neutečou

 

Mámo,  táto , mě se rozbil počítač,

co  teď právě budu dělat, jak mám  trávit volný čas ?

Venku zima, prší , bláto -

řekněte co stojí zato, čím se budu zabývat.

 

Nemaluj si čerty na zeď, namaluj si sluníčko,

nebuď líný, zamysli se, ty dubová hlavičko.

Znáš tu velkou starou skříň, co na půdě stojí?

Jdi nahoru, otevři  ji, s tou nás  dětství pojí.

 

Je to už čtvrt století , co vzpomínáme na hrátky,

co jsme s tím pokladem uvnitř, hrávali  si pohádky.

Už jsi uhodl co v té skříni , viselo na provázkách?

Ano právě s loutkami,  žili jsme  jen v pohádkách.

 

Vždy, když se nám zachtělo, čekali tam na nás,

loutky nikdy neutečou , v pohádce jsi na ráz.

Záleží jen na tobě, kam se právě vydáš,

jsi-li v pekle, nebo v ráji,  ke komu se přidáš.

 

Z toho plyne milé děti,jen jediné poučení,

nemusíte  zabořeni,  býti  jenom do učení.

Zkuste místo počítače, malé loutky spočítat,

do jiného světa právě , s nimi zavítat.

 

Únor 2014 , Jarmila Černá

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červen / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 25869
Měsíc: 170
Den: 4